Dokumentární film o Sahaře, duši, odvaze a touze žít naplno
Jedinečný dokument Stopy v písku nepopisuje metodu ani ideál, kterého nikdy nedosáhneme. Podařilo se v něm nemožné: zachycuje autentickou cestu poutníků saharskou pouští. Pokorně kráčejí překrásnou Saharou a na své cestě k lásce, autenticitě a životnímu naplnění se setkávají se svými zraněními, vztekem i bolestí.
Svou otevřeností a odvahou nás inspirují k tomu, abychom i my začali naplno žít.
Přečtěte si o filmu, jeho tvůrcích a účinkujících na jeho stránkách.
Řekli jste o filmu...
Většinou slova nestačí...
Pro mě byly Stopy v písku takové klepající na vrátka duše, asi i tím, že mi to přiblížilo vaše osobní příběhy a práci, které jsem znala z jiného propojení s vámi kolem vaření, a taky tím, že mi tahle nekončící linka kontaktu s duší a seškrabávání slupek, vynášení diamantu z hlubin oceánu / z prostornosti pouště/ na světlo denní, je vlastní. Díky, díky, že jste vzali odvahu něco tak intimního zachytit. Je inspirující vidět aktéry dnes ve své síle a středu, zase o kus dál. Bylo to výživné, dala jsem si ho večer asi po sto letech, kdy jsem byla doma pár dnů bez dítěte, prostě sama. Ani né někde na projektu, akci, workshopu, ve službě, ale v tom krásném zimním zpomalení a hloubení, v kontaktu se sebou. Tak mi to rozezvučelo zvonkohry, a když se ohlédnu, patří to k impulzům posledních tří týdnů, ze kterých jsem si vzala k srdci jasnější hranice, kuráž, více vlastní duše v ringu, i v nabídce toho, co dělám. Takový pocitový, jak když cítíš oporu v zádech a ten někdo s tebou je, věří ti, neodchází, prostě tam je i ve tmě. To mi Stopy v písku hezký přenesly.
Tak jsme byli "v kině" na filmu Stopy v Písku (též ke shlédnutí zdarma na přiloženém odkazu). Dejte si to. Takhle. Stejně jako třeba Dvě slova jako klíč není to pro každého a není to pro každý volný večer. Nejde o to co je v tom filmu. Jde o to co je ve vás. Možná o tom nevíte. Možná to na vás něžně mrkne a možná to na vás vybafne. Možná se vám v hlavě rozjede na chvíli váš vlastní příběh a vy přestanete sledovat ten na plátně. A o to jde. O vás. A tam, dovnitř, tam se nám často nechce. Kouká z toho práce, léčení, slzy, emoce. Hodnotu pro sebe v tom filmu najdete jen když si to dovolíte. Takže pokud si nechcete ťukat na čelo co je to tam za magory a proč jsem vám doporučoval se na film podívat, doporučuju si najít čas kdy budete v klidu a s otevřenou myslí. Každopádně Martin Černohorský a Elen Kovalčíková dobrá práce a někdy snad v poušti na viděnou
Na film jsem se podívala a líbil se mi. Věřím, že pro všechny účastníky, byl pobyt v poušti velmi transformační. Já si díky filmu uvědomila, že mám v sobě potlačený vztek a lítost (pomohl mi k tomu příběh myslím Michala, který se rozváděl.) Toto uvědomění bylo silné a jsem za něj ráda. Jsem na cestě osobního rozvoje 10 let a tuto svou cestu mám opravdu ráda, i když je dost bolavá, výsledek stojí vždycky za to! Hlavně mě baví, že mi vždycky do cesty přijde to, co v danou chvíli potřebuji, abych se mohla zase dostat o kousek blíž k sobě. Přeji vám všem, co tuto cestu organizujete, ať se vám všechno skvěle daří. Účastníkům pochopení a uvědomění si příčin, které nám všem ,,nedovolí,, žít šťastný a spokojený život. A sobě přeji, ať se moje životní okolnosti poskládají tak, že s vámi na tuto cestu, pojedu taky. Mějte se krásně a ať se vám vše skvěle daří.
Stopy v písku??? Za prvé, klobouk dolů před odvahou těch tří bytostí, jít se sebou před kameru!))) Velký respekt!))) Za druhé, jejich příběhy a cesty jsou v některých ohledech podobné n. dokonce napadně stejné jako ta má. A působení energií zkrze dokument vyvolávalo uvnitř odpovídající emoce až překvapivě silné v podobě soucitu, porozumění, smíření, vnímání jednoty, pokory a velké laskavosti a srdnatosti. Znova se mi vrací srzy do očí... A za třetí, se mi líbilo jakým způsobem pracujete individuálně s iniciací každého jednotlivce....))) Páni...a další krásný vjem zanechala, neznámě krásná písečná krajina. Děkuji a držím pěsti ve tvoření... ...to je to koření života.)))
Film se mi líbil moc. Dva ze tří příběhů se mě velmi dotkly a celé jsem je probrečela. A po skončení jsem měla úplnou chuť ze zahrabat do písku. Přišlo mi, že písek je výborný terapeutický materiál - uzemňuje, dá se do něj zabořit, házet s ním, přesýpat si ho v rukou. Film jsem doporučila i několika dalším známým a přes web jsem se proklikala k rozhovoru na radiu Wave. Přeji ať se daří ve vaší práci a pomáháte lidem najít sebe sama.
Film se nám s mužem líbil velmi, děkuji za možnost ho shlédnout na internetu! Já jsem jej tam viděla 2x, a pak ještě jednou i s mužem v kině Varšava s následnou diskuzí. POUŠŤ na filmovém plátně, kolující miska s pískem, jež byl Jemnost sama...:) a po filmu další krásné povídání s Terezou a Michalem - spousta zásahů přímo na komoru Byl to veliký zážitek, stále se k tomu s Ivanem vracíme:)) Děkujeme vám všem za něj!
"Nejednou jsem u něj plakala. Ani nevím proč ... nebyl to soucit s účastníky projektu, ale ani se mi nic nevybavilo z mého života. Prostě to šlo ven. A v případě vzteku jednoho z účastníků jsem to prožívala opravdu hodně s ním. Zatínaly se mi svaly a celkově jsem byla opravdu "naštvaná" pro nic! Bylo ve mě strašné pnutí a chtělo se mi křičet a úplně se zkroutit. Naštěstí jsem byla doma sama jen s kocourem, tak jsem tomu dala průchod. Bylo to velice uvolňující a osvobozující. Něco, co jsem si dlouho nedovolila. Snad jako dítě naposledy."
Nádherné, osvobozující, úlevné. Děkuji za možnost vidět něco, co tuší jen duše. Mít tak odvahu dovolit si to..i když vnitřně se i po shlédnutí uvolnily tlaky.
Film se mi moc líbil, skutečně krásný počin-). Asi jsem ho teď potřebovala shlédnout, částečně jsem se viděla v roli Bohdany, podobná zranění...Takže uvědomění a léčení probíhá stále... Děkuji moc za Váš film.