Jak na odměny?

Jak odměňovat zaměstnance? Jakou odměnu si mám za práci vzít? Jaký máme motiv-a-ční,  jaký odměň-ovací systém? Jak na to, aby byli lídři i zaměstnanci spokojení? Proč je kolem toho stále tolik emocí?

Mám pocit, že dnes už se ví, že finanční odměna nepřináší dlouhodobou motivaci. Že přidání na platu, či jednorázová odměna vlastně nic neřeší. Na pár dní to udělá dobře, ale pak znovu a znovu řešíme problémy se spokojeností, frustrací, touhou vydělat víc. Máme experty na HR, konzultanty na odměňování, mnohdy celý aparát, který se tím zabývá a stále to nějak nepřináší to, co bychom rádi.

Jak tedy na odměny a co s nimi dělat? Snažil jsem se na to přijít 20 let. Dotáhl jsem to tak daleko, že byly veřejné platy, některé týmy si rozdělovaly bonusy samy, atd. Dnes s odstupem času bych jeden návrh měl.

Zkuste s odměnami nedělat nic.

Zkuste se podívat na podstatu, na které je systém odměňování, tak jak ho dnes známe, postavený.

Zkuste si na chvilku zavřít oči a pocítit, jak na vás vůbec toto slovo působí. Zavřete oči, ztište se, vnímejte tělo a pak párkrát pomalu vyslovte slovo “odměna” a počkejte. Co cítíte? Jak vám s tím slovem je? Co se děje s vaším tělem? Jaké emoce to ve vás vyvolává?

Když se naciťuji na to, kde a jak vlastně tento fenomén vznikl, vrací mě to k dětství. Vnímám věty jako: “Když sníš oběd, dostaneš bonbón. Když budeš hodný, koupím ti zmrzlinu.”

Úplatek? Za co?! Za to, že se budeme chovat tak, jak chtějí druzí.

Vidíte nějaké možné spojení s odměňovacím systémem? Vztahem rodič a dítě? Kolik je v tom lásky? Kolik úcty, kolik respektu?

Nebo se mi vybavuje jiná taktika. “Když budeš zlobit, dostaneš na zadek!! Takhle by ses neměl chovat!! Když nesníš oběd, nedostaneš dort!!!”

Výhrůžka? Dítěti? Uff.

Cítíte to? Máte pocit, že je možné spolu-pracovat v prostředí založeném na těchto hodnotách? Chcete se podílet na stavbě takovýchto systémů? Chcete dál posilovat ve vašich týmech rozdělení na kárající a všemocné rodiče a děti nucené k poslušnosti?

Pokud ne, nedělejte s odměnami nic.

Namísto toho můžete začít hledat. Dívat se pod povrch věcí.

Jak a na základě čeho by se ve vašem prostředí spolu-rozdělovalo to, co spolu-vytvoříte? Jak byste tomu říkali? Jaká by byla pravidla? Jaký byste tomu dali název, abyste se s ním cítili v souladu?

Jestliže toužíte po prostředí, které podporuje spolu-práci, inovace, respekt, radost, lásku, dovolte si představit si, že byste způsob odměňování založený na strachu propustili a hledali nový. Vím, na první pohled se to může zdát nemožné a složité. Ale i to je zase jenom trik. Trik naší mysli zachovat status quo. Jet v zajetých kolejích. Nepustit do našeho tvoření srdce.

Moje zkušenost je taková, že pokud dokážeme tento práh překročit, začnou se možnosti a návrhy samy nabízet. Řešení je v nás a ten strach, který brání nastolit novou cestu, je jen strach naší mysli. Není skutečný. Je to trik.

Přeji vám, ať při vás stojí odvaha a cítíte svoji vlastní hodnotu.

Martin