Firma jako komunita

Už od pradávna jsme se jako lidé sdružovali do komunit. Za účelem přežití, obstarání potravy, ochrany před nájezdníky, prosté radosti ze spolupráce, jednoduššího žití. Jak naše civilizace rostla a schopnost přežít se stávala stále lehčí, začaly se tyto potřeby jakoby vytrácet. Rostla naše individua-lita, schopnost postarat se o sebe sám. Přestali jsme základním potřebám věnovat pozornost a delegovali je jinam. Politikům, obchodům, lékařům, právníkům, učitelům. Je přece důležité, abych žil své talenty, svůj potenciál a zbytek si koupím.

Osobně mám pocit, že jsme přehlédli jednu základní věc. Naši základní lidskou potřebu, schopnost přežít, jsme delegovali do firem. To, v čem spočívá naše základní bezpečí – mám co jíst, kde bydlet – vzniká ve firmách. A tady je kámen úrazu. Firmy tu přeci jsou za účelem zisku. Firma není komunita, to si řeš jinde. Do firmy vztahy, emoce, potřeby přeci nepatří. Ta má jiný účel.

A tak mnoho z nás každý den chodí pracovat do uskupení za účelem zisku, aby si pak ve zbývajícím čase zařídili tu komunitu. Dochází k odpojení. Strádáme. Někde uvnitř víme, že v každém okamžiku života cítíme, že jsou pro nás důležité vztahy na pracovišti, že potřebujeme v našem tvoření cítit smysl, ale je tady ta rovnice.

FIRMA NENÍ KOMUNITA.

Proč vlastně? Kdo to kdy řekl? Proč jsme s tím každý z nás souhlasili? Opravdu jsme s tím v souladu? Jsme ochotni trávit skoro třetinu života v uskupení, které vyznává tyto hodnoty?

Moje zjištění jsou přesně opačná. Ve firmách, kde majitelé a lídři uznali, že firma je vlastně druh komunity a hledají způsob, jak projít evolucí z firmy zaměřené na zisk na firmu zaměřenou na smysl a komunitu, se všem daleko lépe daří. Jsou šťastnější, spokojenější a dokonce i bohatší. Hojnost zde není měřena jen penězi, počty zákazníků, ale i radostí z tvoření, smyslem, sdílením a přiznáním si, že potřebujeme být i společně. Že potřebujeme jeden druhého, že toužíme být slyšeni, ctěni a milováni. Že to prostě nemůžeme v práci necítit. Věřím, že někde hluboko v sobě tohle každý máme.

A tak různé zájmové spolky, skupiny a komunity zažívají obrovský boom. My chodíme do práce a za vydělané peníze si pak kupujeme to, co nám ve firmách chybí. Sounáležitost, osobní rozvoj, zábavu, soucítění, adrenalin,…

Mám pocit, že je prostě čas na změnu. Že kapitalismus, tak jak ho známe, volá po evoluci. Volá po lidskosti, volá po přiznání, že potřebujeme žít komunitně. Že není možné oddělit jednu část našeho života od druhé. Že oddělenost nás bolí. Toužíme po spojení. Spojení se sebou, s ostatními lidmi, přírodou, planetou, vesmírem.

A tak navrhuji. Co kdybychom začali hledat, co firmu a komunitu spojuje. Vzali to, co nám dává smysl od obojího a hledali způsob jak místo X, dát mezi tato slova +.

Krásný den.

Martin