Hierarchie versus svoboda

Poměrně často se potkávám u svých klientů s jedním rozporem. Názor mnohdy zní: Když máme ve firmě hierarchii, nemůže v ní být svoboda. Případně: Když je svoboda, nemůže být hierarchie. Dokonce to zachází tak daleko, že vznikají dva tábory. Ten špatný, zlý a hierarchický korporát a ta hodná, dobrá, rodinná, či svobodná firma.

Proč vlastně existuje vnímání, že tato dvě slova jsou v rozporu?

Pro mě nesou obě polarity své kvality a je jen na každém z nás, jak s nimi naložíme. Rád bych použil opět svůj příměr z rodiny. Věřím totiž, že ve firmách se jen ukazují naše stíny z rodinných zvyků.

Když se narodíme, jsme prostě menší než naši rodiče. Nejdřív ležíme, pak sedíme, lezeme a kdykoli chceme vidět naše tvůrce, podíváme se nahoru. Je zde přirozená hierarchie. Je tak nějak jasné, kdo je menší a kdo větší. Kdo se stará o bezpečí, hranice, přežití, potravu a kdo v tomto prostředí roste. Zda je toto prostředí láskyplné a uctívající, či nikoli, je na jiný článek.

Pak ale začne docházet k drobnému problému. Rosteme, dospíváme, máme už vlastní názor a chceme v něm být viděni. Máme na to přeci právo. A někde v tomto bodě dochází buď k přijetí toho, že dospíváme, nebo ke snaze náš růst zastavit, usměrnit, ovlivnit. To je ale to poslední, co bychom chtěli. A tak to buď vzdáme, anebo se postavíme na odpor. Snažíme se popřít hierarchii. Chceme být větší než rodiče. Dochází k oddělení. Bohužel, mnohdy to oddělení není v lásce, ale v boji.

Dnes už díky bohu víme, že pokud chceme opravdu opustit pozici dítěte v rodině a stát se dospělými, je potřeba naše rodiče uctít, poděkovat jim za život a odpustit si. Pokud to neuděláme, neseme si tyto vzorce dál do našeho budoucího života. Když se pak potkáme s autoritou, buď se zmenšíme nebo zvětšíme. Nedochází ke spolupráci a tvoření, ale k manipulaci a řízení.

Firmy dle mého názoru fungují na velmi podobných principech. Existuje v nich jakási přirozená hierarchie. Někdo kdysi firmu založil, lidé do ní postupně přicházeli a odcházeli. Je to prostor, který nám zabezpečuje možnost tvořit a pokrýt svoje potřeby. Pokud ho nectíme i s jeho přirozenou strukturou, přestává proudit energie skrz firmu až k nám.

Co je svobodného na tom, nectít svoje předky? Co je svobodného na tom nebýt nikdy malý? Co je svobodného na tom bojovat proti svým rodičům? Ať už lidským, či firemním?

Pro mě je úcta k hierarchii, předkům, rodičům základním kamenem svobody. Říká se, vztahujte se ke svým rodičům tak, jak byste jednou rádi, aby se vztahovaly vaše děti k vám. A stejně tak může platit, vztahujte se ke svým majitelům, lídrům, nadřízeným tak, jak byste rádi, aby se jednou vaši spolu-pracovníci vztahovali k vám.

Požádejte autority ve svých komunitách, aby vám sdíleli, co všechno museli projít, abyste na ně teď vy mohli navazovat, zlepšovat a přinášet změnu. A stejně tak lídři, požádejte členy vašeho týmu o nápady, reflexi a možnosti zlepšení, které už sami nevidíte.

Hledejme, co nás spojuje, nikoli, co nás rozděluje.

S úctou k vám všem.

Martin