Setkání se svou duší: Soul quest

Ještě nejsi mrtev.
Není pozdě otevřít své hlubiny,
tím, že se do nich pohroužíš
a napiješ se života,
jenž tam poklidně přebývá.

Rainer Maria Rilke

Co je to duše? Proč je důležité se s ní potkat? K čemu podstupovat nepohodlí a rizika, která to s sebou nese? A vůbec, který blázen by opouštěl svůj komfortní a známý život jen proto, aby se vydal do nebezpečí, nepohodlí a neznáma?

Duše je naše jedinečné místo v předivu vztahů lidského a víc než lidského světa. Je to naše hluboká a jedinečná identita. Je to božský otisk v nás samých, který jsme přišli prožít sem do této fyzické reality. Duše je divoká, necivilizovaná lidská podstata, a díky tomu se dobře zrcadlí v divoké, necivilizované přírodě.

Duše je životodárný pramen našich jedinečných darů a talentů, jenž zavlažuje zahradu našeho života a z něhož zaléváme svět kolem nás.

V mnoha lidských kulturách to věděli a tak starší, moudří členové komunity prováděli mladé různými životními a rituálními situacemi, v nichž se se svou duší mohli spojovat, učit se rozpoznávat její hlas, naslouchat jí a důvěřovat jejímu vedení.

V naší kultuře tahle moudrost vymizela. Nahradila ji “vzdělanost” a oddělenost od přírodního světa, který buď pozorujeme, nebo konzumujeme, ale necítíme se být jeho součástí. A stejně tak jsme se stali “dětmi” buď trestajícího, určujícího nebo odpouštějícího Boha, namísto toho, abychom se cítili být součástí božství.

Soul quest je cesta k duši. Je to cesta divokou přírodou, kde průvodci na sebe berou roli “starších”, dodávají laskavou přítomnost, stabilitu, zkušenost a vhled pro to, aby poutník mohl podniknout dobrodružnou a nevypočitatelnou cestu k duši. Průvodci společně s božstvím vytváří prostor, ve kterém duše poutníka dostane šanci se projevit, nechat se potkat, dát slyšet svůj hlas. Kde můžeme v mytologickém světě imaginace, pocitů, obrazů, projekcí, příběhů, hudby a poezie zahlédnout střípky svojí duše, zaslechnout její hlas, nebo se jí nechat pohladit po tváři.

Je to dobrodružná a nebezpečná cesta, která má potenciál otřást naším sebeobrazem, přesvědčeními o tom kým jsme a kým bychom měli být. Má sílu nás zabít, aby nás oživila. Je to cesta, která vede k prameni naší duše, ale neslibuje slunečné počasí, stánky s občerstvením, ani že tam “už brzy budem”. Je to pouť pro dobrodruhy, kteří chtějí žít svůj život naplno a jsou připraveni zaplatit cenu, kterou to v podobě odevzdání starých přesvědčení, nefunkčních vztahů a destruktivních společenských způsobů má.

A nač to všechno? Život v souladu s duší je nevypočitatelný. Vzdáváme se iluze předvídatelnosti, kontroly a bezpečí. Vzdáváme se masek, rolí a pracně vytvořených sebeobrazů. Když ale sedne prach z boření a projdeme nejistým a temným obdobím kokonu, získáváme opravdovost. Pocit, že “to sedí”, že “jsem tu správně”, že mě baví a vzrušuje žít. Že mám světu co dát a můžu od něj hodně dostat. Že můj život je barevný, naplňující a smysluplný.