Mystérium Sahary

Již několik let putuji po Saharské poušti a zároveň s ní komunikuji. Od mé první návštěvy v roce 2014 jsme spolu zažili mnohé. Dnes sdílím své mystické poznatky a zážitky, které se postupně na mých cestách objevují.

Sahara je pro mě symbolem bezpečí, svobody, divokosti a také nespoutaného mystéria, fantazie a imaginace.

Když sedím na duně a zabořím ruce do písku, mám pocit, jako bych drbal divokou kočku v kožichu. Koukám na fascinující západ slunce, ponořím konečky prstů do písku, postupně až po celé dlaně a slyším v sobě jen aaaach. Úleva. Výdech. Jako by se Gaia snesla do mého klína a klidně vrčela a zároveň já seděl v jejím lůně. Celé mé tělo zažívá spojení. Letíme společně vesmírem. Oba spokojení, milovaní a v bezpečí.

Jindy se procházím po poušti a povídáme si.

Ptám se jí: Proč je vlastně pro tebe důležité, abychom sem s lidmi z Čech a Slovenska jezdili? Co můžeme my dát tobě, když tady tolik dostáváme?

Sahara: Byla bych ráda, kdyby jsi se ty i lidé, co sem s tebou jezdí, přestali zmenšovat. Víš, můj písek létá po celém světě. Všechnu práci na sobě, všechny stíny, neprožité emoce i další prožitky, co zde zažijete, já roznesu v každém zrnku písku po světě. Tím se stanou dostupnější pro společné vědomí. Baví mě tahle naše symbióza. Já vám poskytnu bezpečnou náruč pro vaše léčení a vy mně zase sebe a svou pravdivost a autenticitu. Není na světě o mnoho víc, co byste jako lidé mohli dát.

Martin: Proč to takhle je?

Sahara: Kdysi v dávných dobách se zde pod zemí ukrývaly poklady. Poklady ve formě esencí, kvalit a darů. Vaše duše si to pamatují, ale vy jako lidé příliš ne. Dnes, kdy probíhá na celé planetě rozpomínání, vás volám  sem, abyste si své poklady mohli vyzvednout. Je někdy těžké si vzpomenout v energiích vašeho světa. Tady je to ještě lehké.

Martin: A míří tvé volání jen k některým lidem, či duším? Nebo zde má každý svůj poklad?

Sahara: Potřebuji k tomu říci, že každý z vás svůj poklad už má. Cestuje vždy s vámi a najdete ho doma. Jen jste zapomněli, stejně jako ty.  Ke mně přijíždíte si vzpomenout. Jistě si vzpomínáš. Jednou ve snu jsem za tebou přišla a otevřela ti cestu do knihovny lidských životů, kde jsou zapsány všechny životy všech bytostí na zemi. Když jsi zde, je snazší si vzpomenout. Ale není důležité, kde poklady a knihovna jsou. Jsou přece tam, kde jsi ochoten je najít. Já vítám každého poutníka s otevřenou náručí a podpořím ho na jeho cestě hlavně tím, že jsem. Nepotřebuji k tomu už nic dělat. Věřím, že to už konečně chápeš.

Martin: Spíš to cítím a vidím, než chápu. Co bys  vzkázala poutníkům, jež se chystají na Saharskou pouť?

Sahara: Nic.

Martin: To mi přijde trošku nezdvořilé.

Sahara: Ale kdepak. Mám pocit, že ty toho namluvíš za nás za oba. Já budu ráda, když přijedou a budu ráda, i když nepřijedou. Zbytek je přece o tobě a ne o nich.

Martin: Já tě prostě miluji. Díky za sdílení.

Sahara: Děkuji tobě a přijď častěji.

Tak teď koukám, co jsem před chvílí napsal. Bez plánu, bez přemýšlení. Líbí se mi to.

Takto mám pocit, že to na našich poutích probíhá.

Krásné dny vám všem.

Martin

Martin Černohorský
Jsem muž, otec pěti dětí a děda dvou vnuček. Provázím a nakopávám lidi k pravdivějšímu a bohatšímu životu.

Jedinečný roční transformační program pro ženy

Dotkni se své ženské esence a projdi vnitřní proměnou

Začínáme už 13. srpna!