Obchod s duší

“Blíží se Vánoce a Beskydské putování by mohlo být krásným, smysluplným a originálním dárkem. Dárkový poukaz by mohl být fajn. Hm, proč ne”, pomyslela jsem si. Na myšlenku vytvořit dárkový poukaz mě přivedla žena, kterou poutě oslovily a ona zvažovala, že cestu po Beskydech pořídí svému manželovi jako dárek.

Svůj nápad jsem nadšeně sdílela s kamarádem a kolegou Martinem. “Hele a jsi si jistá, že se zrovna tohle dá někomu darovat?” To je celý on. Jakmile mu něco byť jen trošku nesedí, nenechá to být a trefí se přímo do černého. Soustavně mě svým přesně mířeným a dobře míněným bořením mých konceptů štve a zároveň uvádí v nadšení.

Už vcelku zvyklá na podobné situace se znovu dívám pravdivě na svou myšlenku dárkových poukazů pro Beskydské probuzení a vím, že má Martin pravdu. Pouť se darovat nedá. Poděkovala jsem nápadu, že ke mně přišel a s vděčností jsem myšlenku dárkového poukazu opustila.

Jsem ale vystudovaná marketérka a tento krok spustil lavinu dalších úvah. Nějak přece naše projekty obchodně podpořit musíme! Vedle Beskydských doprovázených poutí je tady ještě Putování Saharou a já si přeji umožnit a zprostředkovat prožitky spojené s těmito projekty všem lidem, se kterými zarezonují. A tak horoucně přemýšlím, procházím si v hlavě techniky, které jsem se naučila nebo se kterými jsem se setkala a snažím se vymyslet ten správný způsob podpory prodeje.

Prodej přes obchodní partnery a provizní systém? NE. Zvýhodněná cena pro objednávky do konkrétního data? NE. Bonus, který klienti obdrží, když se přihlásí včas? NE. Sleva pro druhého účastníka, pokud se přihlásí dva najednou? NE, NE a NE!

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, když jdu do hloubky a vnímám svůj vnitřní kompas, který mi ukazuje, jestli daná myšlenka s projekty a jejich podstatou rezonuje nebo ne, žádný z běžných způsobů podpory prodeje a marketingu mi nesedí. Jedná se o cesty klientů k jejich vnitřní pravdě, ke spojení s hlasem jejich duše, k nalezení životní vize, k velmi hlubokým a intimním prožitkům. Toto nejsou zážitky, které se dají koupit, ale prožitky, do nichž se člověk potřebuje rozhodnout sám investovat, a to až (a pouze když) pro něj nastane ten správný čas. Jedině tak bude mít pro něj pouť smysl a přinese mu to, co přinést má.

Jedná se o prožitky přímo spojené s duší a lidskou podstatou. A já věřím, že duše je tou, která se rozhoduje a vysílá signály, že nastal čas se někam posunout. Bez ohledu na zvýhodněné ceny, bonusy, nabízené slevy nebo jiné prodejní akce. Nebo jsem jediná, kterou rozesmívá představa billboardu (nějak) vyvěšeného v nehmotném světě se zářivě blikajícím nápisem “AKCE 1+1! Absolvuj vision quest a získáš druhý zdarma!”?

Veškerá má snaha něco vymyslet mi začíná připadat absurdní. Tedy dobrá. Chápu, a přijímám skutečnost, že množství a frekvence klientů v rámci našich projektů je mimo mou kontrolu. Vidím i to, že když se uvolním a důveřuji životu, vše se děje správně. Klienti přicházejí a termíny se plní. Ve správném čase, ve správném pořadí, se správnými lidmi. Já sama v tom však nejsem zdaleka bezmocná. Cítím, že mým (naším) úkolem je šířit o projektech povědomí, pečovat o to, aby se o nich lidé dozvěděli a aby ty správné a nepřikrášlované informace doputovaly svou vlastní a mnohdy i mystickou cestou k těm správným srdcím a duším.

S úlevou si oddechuji, avšak mé obchodně-marketingově vzdělané Já je v šoku a nevěřícně si ťuká na čelo. Zběsile se mi snaží ukázat, že jsem se musela zbláznit. Nemotivovat ke koupi??? To jako myslíš vážně?! Chápu. Je to jako bych zahazovala většinu z 5 let vysokoškolského vzdělání a 14 let obchodní a podnikatelské praxe. Na nějaké úrovni tomu tak asi opravdu bude. Ovšem slovo “zahazuji” bych nahradila slovy “přepisuji a transformuji”.

Začínám vidět další a další souvislosti. Například když jsem se sama sebe zeptala, co je tím, co mě žene do snahy získávat víc klientů rychleji. Když si odpovím skutečně pravdivě, vidím za tím strach z nedostatku a nedůvěru v to, že o mě bude postaráno. Chtění mít víc. Ale proč? Vždyť mi nic neschází. Navíc věřím, že dokud budu dělat to, co je v souladu se mnou, mou duší, mými hodnotami, dary a talenty, budu žít v dostatku. K čemu tedy strach a nedůvěra? Pryč s nimi. Tady a teď se rozhoduji je nahradit láskou a odevzdaností.

Napadají mě i jiné otázky. Co když se mé úvahy týkají i jiných osobně rozvojových seminářů a služeb? Pokud se mám skrze ně rozvíjet a růst, měla bych na nich zažít prožitky (nikoliv zážitky), které následně integruji do svého života. To znamená, že i tady platí pravidlo správného načasování, které “nemám pod kontrolou” a přichází skrze mou duši, nebo chcete-li vyšší vedení. Nebo ne? A pokud ano, nač pak všechny ty výhodné nabídky, které jsou k vidění?

A další úvaha. Co žene ostatní lidi v oblasti prodeje, obchodu a podnikání ke snaze dosahovat trvalého růstu? Nebudou to třeba podobné věci, jako u mně? A co by se stalo, kdybychom dokázali žít ve společnosti poháněné nikoliv strachy a nedůvěrou, ale láskou, důvěrou, respektem k sobě i druhým a odevzdaností? To by možná vydalo na samostatný článek.

Jaký je tedy můj dnešní závěr? Jednoduchý. S duší obchodovat nelze. Vida. To mohla být první a zároveň poslední věta tohoto příspěvku, který by tak byl nejkratším článkem, jaký jsem kdy zveřejnila. Lákavá představa skýtající značné možnosti pro fantazii čtenářů. Tak třeba někdy příště 🙂