Sebehodnota předkoronavirová

Jsem doma z pouště 14 dní. Vrátil jsem se po 40 dnech přímo doprostřed pandemie a hned nastoupil 14 denní karanténu. Moje žena se starala sama 40 dní o náš rodinný krb a s dalšími třemi spolupracovnicemi i o SoulAdventure.

To, jak to ženy zvládly samy, bylo úchvatné. Ze dne na den naše firma přišla o plánované programy na jarní a možná i letní sezónu. A co dělaly ženy? Vymyslely, jak mohou podpořit ostatní. Semkly se. Tvořily spolu. V tomhle mě vždycky překvapí: Teče jim do bot, rozpadne se plán a co ony? Sejdou se, popláčou si a pak vymyslí jak podpořit sebe tím, že podporují ostatní.

Je to krásné, otevírá to mé srdce a lásku k nim, ale jak z toho sakra zaplatím faktury? Jak zaplatíme je? To byly otázky, které na mě hned po návratu dopadly. A tak jsem začal zkoumat. Co mi situace u mě i ve světě říká? Kde jsme mimo v našich plánech? Proč se rozpadly a co mě to učí?

V minulosti jsem vedl úspěšnou českou firmu a po odchodu z ní jsem se přesídlil do role průvodce a konzultanta. Jsem posledních 15 let zvyklý nechat si za svoji práci platit v tisících za hodinu. Mám ten vnitřní pocit, že to je moje pravdivá hodnota. Ale moje jistota se poslední roky vytrácí a začal jsem si s tímto vnitřním přesvědčením být podezřelý. Proč?

Žiju už 6 let na vesnici. Snažím se chovat ekologicky. Prodal jsem drahé auto. Třídíme odpad. Revitalizuji louku a chystáme se na ní pěstovat zeleninu. Hledám, jak žít svůj život udržitelněji a víc v souladu s přírodou. Prostě eko bio domácnost. Vnímám, jak se nám daří s náklady klesat dolů a být více soběstační.

Zároveň mám pocit, že jsem daleko moudřejší, než před 6 lety. Stále se vzdělávám a učím. Moje vnitřní hodnota roste, a tak jsem měl pocit, že by měla růst i moje hodnota vyjádřená v penězích za mé průvodcovské služby. Ale neteče to. Cítím, že jsem někde mimo proud. Vidím kolem sebe lidi, které bych rád podpořil, oni o moje služby mají zájem, ale nemají na mě peníze. A já mám přece svoji hodnotu. A ta roste.

A teď žuch. Vrátím se zpátky, plány seminářů jsou na hadry. Lidé kolem mne se dostávají do nouze. Firmy začínají krachovat. Lidé se bojí o práci. A já chci být prospěšný tím, co umím. Ale mám přece svoji hodnotu. Tak bych mohl někam darovat peníze? Nebo udělat pár sezení a seminářů zdarma? To bych byl kabrňák. Ale nesedí mi to. Tohle by jen nakrmilo mé ego, jak jsme správný, ale cítím, že ta změna bude dlouhodobá. Čekají mě roky práce a já vím, že moje duše chce, abych byl při změně dostupný i obyčejným lidem, ne jen bohatým.

Všechny nás čeká změna přístupu k životu, k ostatním, k firmám. To mi přijde teď už úplně jasné. A tak se ve mně začala klubat myšlenka: Co když spolu nijak nesouvisí moje vnitřní hodnota a peníze? Proč bych se měl držet vysoké ceny za mé služby, když chci být víc dostupný lidem?

Položil jsem si otázku: Co mi to dává? Dává mi to potvrzení od ostatních. A proč ho potřebuji? Protože mám strach, že moji moudrost nikdo neuvidí a nepochopí. No jo ty vole, ale když nikdo nepřijde, protože budeš moc drahý, tak tě také nikdo neuvidí a nepochopí.

Ahaaa. To je ta smyčka, do které jsem se chytil. Chtěl jsem svoji hodnotu potvrzovat od ostatních penězi za mé služby. Cítil jsem se přijatý a nemusel jsem nic riskovat. Ale já přece tuhle práci chci dělat i zadarmo. Baví mě. Nabíjí mě to. Chci být dostupný. A věřím, že když půjdu po téhle cestě, tak rodinu uživím.

Jak se tedy mohu stát dostupnějším? Začnu pracovat opět individuálně a zároveň potřebuji zlevnit. Grrr. To slovo fakt nemám rád. Ale je to pravda. Potřebuji si říct o míň peněz. Sakra. Tohle jsem fakt nevěřil, že někdy řeknu, ale je to pravda.

Je pro mě důležitější podporovat lidi a být dostupnější, než peníze. Je pro mě důležité být součástí změny světa a přispět k ní.

A tak mi doba koronavirová přinesla další pohled kudy kráčet dál ve svém poslání. Nerozumím tomu, logicky to vysvětlit nemohu, ale cítím, že to je pravda. A tak jdeme na to: přidat další programy na léto, přidat individuální sezení a uvidíme, zda pro vás, drazí klienti, budeme dostupnější a uvidíme se častěji.

Přeji vám všem krásné jaro a pobytům v přírodě zdar.

Martin