Vést spolu firmu je jako mít vztah

Nedokážeme se shodnout. Máme jiné hodnoty a představy. Cítím se neviděný, neuctěný. Už si nerozumíme tak jako dřív. Jak máme společně vést firmu? Já stále jen makám a on si chodí po schůzkách vs. Já seženu všechny zákazníky a jemu to stačí udělat.

Vztahy ve firmách jsou stálým předmětem řešení a pokud dochází k dlouhodobým neshodám mezi lídry, má to vždy na ostatní velký vliv. Co ale dělat? Jak s tím pohnout, když já, on, oba, všichni máme pravdu?

Opět je třeba odstoupit. Pokusit se na situaci podívat jako láskyplný pozorovatel a položit si otázky: Co se tady mezi námi opravdu děje? Co si snažíme vzájemně dokázat?

Když s někým vedete firmu, jste vlastně ve velmi úzkém vztahu. Vztah má jednu krásnou vlastnost a to, že má touhu se vyvíjet. Procházet evolucí. Vytvářet intimitu. A to jaksi není v podnikatelském prostředí příliš dovoleno.

Když si vybíráte partnera pro život, dochází většinou k seznamování, svádění, namlouvání, osahávání, testování. Když pak spolu chodíte, nebo přejdete do “vážného” vztahu, či manželství, začne občas docházet k neshodám. Jako by se začali vynořovat kostlivci, které jste předtím neviděli.

V práci je to stejné. Jen tam je možné se více schovat za aktivitu, něco důležitějšího na práci, povinnosti.

Každý vztah, který má vzkvétat a rozvíjet se, potřebuje pozornost. Potřebuje lásku. Ano i mezi muži.

Ve většině případů, kdy lídři ztrácejí radostnou spolupráci, se nakonec ukáže, že někde v minulosti a tím pádem i v současnosti byl narušen řád lásky. Někdo byl uražen, vyhnán, neuctěn…

Pokud máte stále chuť na vašem vztahu pracovat, vřele doporučuji vrátit se jakoby na začátek. Začít spolu znovu sdílet své životy, pocity, strasti. Divili byste se, kolik spolu-lídrů nikdy neslyšelo životní příběh svého parťáka. Nevědí odkud přišel, jaké měl zázemí, rodiče, co všechno na cestě obětoval, aby se dostal až k vám. Sdílením docílíte okamžité změny. Začne se vracet úcta, pochopení, přijetí, sounáležitost. To je podle mne základním kamenem k tomu, aby se mohlo zkoumat dál, co nám daná situace chce říci, co nás chce naučit.

Ano, chápu. Říká se, že pocity do práce nepatří. Dle mého názoru je to ryzí omyl. Nemůžeme necítit. Čím více ve vztahu zametáme pocity pod koberec, tím více se zrcadlí v našich vztazích. Pak nevzniká spolupráce, tvoření a radost, ale boj o moc, nevědomí a prázdnota. Někdy to trvá léta, někdy celý život. Ale to bych vám nepřál.

Přeji vám, aby vaše vztahy byly naplněné láskou při spolupráci i při rozchodech.

Martin