Když je mi blbě, je svět v pořádku

“Slyším dobře, že když je ti konečně dobře a nic neřešíš, tak je ti to podezřelé?” zeptal se mě jednou kamarád při jednom z našich rozhovorů.

Moje odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. “Jo, je! Víš, to co umím a znám, je se bát. Mít strach, v tom jsem přeborník! Jsem skvělá v pochybování o sobě sama. Taky umím být rozbitá, prožívat dramata a hledat cesty, jak z toho ven. Dobře znám pocity úzkosti a nejistoty.
Ale klid a pohoda? To mě vážně znejišťuje, protože v tom neumím chodit.
Jo… Když je mi blbě, tak je svět tak nějak v pořádku.”

Nastala chvilka odmlky, v níž doznívala slova, která jsem právě vyslovila. A pak jsem se začala nahlas smát. V tom smíchu bylo vše – uvědomění, úleva, připuštění si, že věci už mohou být jinak a že JÁ to MŮŽU mít jinak.

Tak dlouho jsem žila ve strachu, pochybách, neustálých otaznících a nejistotě, že jsem se v tom začala cítit bezpečně. Zkrátka to bylo mé dokonale zmapované území, ve kterém jsem věděla co a jak a uměla v něm žít. Když se pak dostavily pocity lehkosti, klidu a vnitřní pohody, pojala jsem silné podezření, že něco není v pořádku. Neúnavně jsem se snažila najít něco, co bych mohla na sobě a svém životě poléčit, napravit, ztransformovat, pochopit nebo posunout.

Směju se i teď, když o tom píšu. Dnes mi to už přijde vážně legrační. Ale vím, že se můžu smát jen díky tomu, že jsem to celé uviděla. Že jsem si uvědomila svůj myšlenkový a emoční vzorec, ze kterého jsem si vytvořila svou bublinu jistoty a bezpečí (a hověla si v ní tak spokojeně, že jsem dokázala přehlédnout, že se už věci mají jinak). A hlavně, protože jsem z toho vzorce dokázala vystoupit.

Netvrdím, že mám vyhráno. Tenhle můj vzorec je ve mě hluboce zakořeněný. Ale teď, když už ho vidím a znám, dokážu mu říkat NE. A říkám mu NE pokaždé, když začnu pochybovat, když cítím nejistotu, když si říkám, že nejsem dost dobrá, když cítím obavy nebo když se mi chce propadnout do dramatu. Říkám mu NE tím, že si v daných chvílích uvědomím, že je to jen moje vnitřní hra na snahu o zdánlivý pocit bezpečí. Říkám mu NE jednoduše tím, že si dovoluji věřit tomu, že už to můžu mít a mám jinak.

Odměnou jsou mi pocity vnitřního klidu a jistoty, které zažívám stále víc a víc. Díky Bohu a také mně za to! 🙂

…

Zní ti to povědomě? Ráda bys také něco ve svém životě změnila? Přidej se k nám do ročního programu Sebevědomá žena. Bude mi radostí tě podpořit a provést na cestě k tvé vlastní jistotě a pravdě.