Rodičovství je pro partnerství pěknej záhul!!!

Je mi jasné, že každé partnerství prochází krizemi, vzestupy i pády, obdobími zamilovanosti, lásky, samozřejmé obyčejnosti, frustrace i zoufalství. Období těhotenství a prvních let mateřství je ale úplně speciální hra. Teď se po dvou dětech a pěti letech, kdy jsem byla těhotná, rodila a kojila dvě děti, zrovna vynořuju a docela koukám, co všechno jsem zvládla. Proč je to tak náročné pro vztah? A proč si myslím, že právě v tomto období je partnerství nejzranitelnější?

1. S narozením dětí se všechna moje pozornost otočila k dětem a na partnerství jí zůstalo zoufale málo. Když jsem se 14 hodin denně starala o děti a v noci k nim vstávala, kojila a utěšovala, neměla jsem už kapacitu dávat pozornost muži a partnerství. Tytam byly večeře v restauracích, hodiny povídání a dlouhá milování.
2. Těhotenstvím a kojením se vyčerpávají ledviny. Ty jsou zároveň zodpovědné za libido. A to klesá. Dává mi to smysl: přirozeně se tím tvoří rozestup mezi dalšími těhotenstvími. Jenže tohle vědomí nic nemění na tom, že muži libido v tomhle období neklesá.
3. Tak jak za jiných okolností teče energie v partnerství od ženě k muži a od muže k ženě, s narozením dětí se to mění. Energie teče od muže k ženě a od ženy k dětem. A to ve všech formách: ve formě peněz, pozornosti i sexuální energie, která se přetavuje do mlíka. Muž tak najednou zůstal „opuštěný“ a musel se s tím vyrovnat.
4. Na milování mi nezbývalo moc času ani energie. Naučili jsme se sice nové formy: například odpolední rychlovku, když babička vzala děti na prochajdu, ale nebylo to dost. Večer jsem obvykle padla do postele úplně vyřízená a z představy, že bych ještě měla někomu něco dát, se mi dělalo mdlo.
5. Jak jsem nikdy nebyla žárlivá, tak v tomhle období teda fest. Ohrožovaly mě všechny ty načesané a nalíčené ženy, které kroužily kolem mého manžela, měly na něj čas a neviselo na nich žádné řvoucí dítě.
6. Taky jsem se občas skrze mlhu nevyspání uviděla v zrcadle a to mi nepřidalo: kruhy pod očima, vlasy stažené do culíku a na tričku fleky od mlíka a příkrmů.
7. Svoji hodnotu „před dětmi“ jsem hodně stavěla na tom, jak jsem chytrá a schopná amazonka. Haha! Stala se ze mě úplná „žena domácí“. Vařila jsem, uklízela, prala a učila se být s dětmi, opečovat je a rozvíjet. Všechna moje kreativita šla do mateřství a žádná ven. A měla jsem dost otazníků, jestli jsem pro něj takhle dost zajímavá.
8. Jak je někdy náročný, že můj muž má tři děti z předešlých vztahů, tak v tomhle to bylo i skvělý. Nebyl žádnej zelenáč a všechny tyhle „komplikace“ už zažil a uměl v nich zůstat stát. Jasný v tom, že mě miluje a ví, že i toto pomine. A i když to někdy bylo bouřlivé, mohla jsem se o jeho jasnost opřít a věřit mu, že to spolu dáme.

A co mi pomohlo „to dát“?

1. Láska, která mezi námi přese všechno proudí a vždycky i po těch nejtěžších bojích se k ní vrátíme.
2. Vědomá pozornost partnerskému vztahu. I když to nikdy nebylo dost, bylo to nejvíc, co jsem dokázala.
3. Jeho vytrvalost mě vyzývat k milování i když se mi nechce a je opakovaně odmítaný. A moje ochota najít v sobě nějaký kousek energie k zážehu, i když se mi zdá, že melu z posledního.
4. Jasný závazek nás obou dívat se na to, co se nám děje, sdílet, být otevření a zranitelní i tehdy, když to bolí jak sviň. A rozhodnutí jít skrz, né od toho.
5. Emoční velkorysost nás obou. Někdy jí má víc on ke mě, někdy já k němu. Každýmu to prostě někdy ujede.
6. A taky se tomu všemu občas zasmát.

Držím nám všem, kdo tímhle dobrodružstvím procházíme, palce.