Když se vydáme na cestu svojí duše a rozhodneme se žít tak, jak to opravdu chceme, naše ego a některé další části naší psyché, jako třeba vnitřní kritik, propadnou panice. V hrůze v naší hlavě křičí: „Ty jsi se úplně zbláznila!“ Jejich úkol byl nás chránit před odmítnutím a ztrátou lásky, když jsme byli malí. A dělali svou práci dobře: pomohli nám dojít do dospělosti, stát se členy společnosti, uspět.
Ale v nějakou chvíli jejich vidění světa začne být omezující. Udržuje nás totiž malé a hodné. A my chceme být dospělí a sví. Už nemusíme „vyhovovat“, aby nás měli rádi. Můžeme dospět, najít odvahu být sami sebou a zjistit, že ať jsme „hodní“ nebo ne, vždycky to bude stejné: někdo nás bude mít rád, někdo ne a někomu budeme úplně jedno 🙂
Ve svém dalším videu vyprávím o tom, jak to křičelo ve mně, jak jsem našla odvahu být svá, i když jsem se bála a jak jsem se naučila milovat svého vnitřního blázna.