Furt stojím v kuchyni! A miluju to.

Vařím každý den, vařím s vášní a vařím skvěle. Rádi u nás jí masožravci, vegetariáni, ženy, chlapi i děti. Každou chvíli přijdu na nějaký nový zlepšovák a to pak volám Julianě, abych jí to řekla. Jak to, že to není “nuda v kuchyni“?

1. Je to pro mě umění, kterým projevuju svoji kreativitu. Neumím uvařit dvakrát přesně stejné jídlo. A když se mě moje nevlastní dcera ptá: “Kolik tam toho mám dát?”, vytáčím jí odpovědí “Přiměřeně. Ciť to tělem, nevymýšlej hlavou!”
2. Zavařuju do jídla lásku. Když ji cítím. Když vařím rozstřelená, to se pak i mistr tesař utne a není to nic moc.
3. Je to meditace. U vaření se zklidnit, srovnám si myšlenky a chodí mi inspirace. Někdy i v hlavě píšu další terebrept.
4. Je to hra. Moje děti od malička vaří se mnou. Je pro mě daleko přirozenější nechat je krájet, míchat a přesypávat, než s nimi stavět lego.
5. Společné jídlo u stolu propojuje naši rodinu, povídáme si a jsme spolu. Každé jídlo začínáme rituálem – podáme si ruce a řekneme: “Děkujeme za jídlo a dobrou chuť”. Všichni se zklidní a ví, že teď se jí.
6. Nikdy nebereme ke stolu mobily, obrazovky, ani hračky. Jedině snad panenku, co se jde taky najíst.
7. Jídlem, které vařím, podporuji zdravá těla svých blízkých. Když se ochladí, podpořím ledviny vývarem, když lítají viry, jíme častěji hlívu. Zelenina je v každém jídle a oni to milují! Skládají panáčky z okurek a mrkví a ojídají “ocásky” z naklíčeného munga.
8. Nevařím podle receptů, ale podle počasí, toho, co najdu v lednici a na co mám chuť. Když nevím, očichám to: co spolu dobře voní, bude spolu i dobře chutnat.
9. Každodenní vaření je podle mě „užité umění” a já si nás všech, které ho každodenně pratikujeme, fakt vážím.

O svoje umění se budu dělit ve workshopu Domácí vaření ve venkovní kuchyni na Janovické louce.