Sahara má léčivou moc

V sérii Saharské příběhování sdílejí průvodci a poutníci své zážitky a příběhy z Putování Saharou. Dnes jsme se ptali zakladatelky českých poutí na Saharu, Terezy Černohorské.

Čím tě Sahara překvapila?

Nejvíc pocitem absolutního bezpečí, hlubokým pocitem že jsem doma. A zároveň syrovou přítomností smrti. Tělesným uvědoměním, že tato možnost je vždy a všude, jen obvykle je zakrytá iluzí bezpečí: životními pojistkami, přilbami a bezpečnostními pásy.

Co ti Sahara a pobyt v ní daly?

Na Sahaře jsem zažila svou celistvost. Prožila jsem spojení těla, srdce a duše. Pocit, že nemusím hledat kdo jsem, protože prostě jsem. Zažila jsem zurčivou radost, i nejhlubší zármutek, zažila jsem strach a sáhla si na svou skutečnou odvahu. Všechny pocity jakoby získaly na jasnosti a intenzitě, jakoby mi saharská náruč dala svolení je plně prožít. Zažila jsem pocit patření. Totiž pocit, že jsem součástí světa, že patřím k Zemi a zvířatům a hvězdám a vzduchu a lidem. Odložila jsem pocit oddělenosti a osamělosti.

Co ti Sahara a pobyt v ní vzaly?

Iluzi bezpečného, naplánovatelného a kontrolovatelného života. Iluzi mé vlastní slabosti.

Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek?

Byla jsem na Sahaře s asi deseti skupinami během sedmi let. Silných zážitků bylo mnoho. Každý příběh každého klienta se dotkl mého srdce. To, jak na Sahaře každý oživl, probudil se, zkrásněl. Jak po čtrnácti dnech byli všichni poutníci nemytí, bosí a v umaštěných pláťákách daleko krásnější a voňavější lidé než ti vyžehlení a pečlivě střežení jedinci na začátku cesty.

Jeden z nejsilnějších zážitků byl ten jak nás poušť spojila s Martinem. Jasně, silně, nezadržitelně, nerozumně a navždy.

Jaké byly tvé největší AHA momenty?

Když jsem zvládla vést první skupinu sama. Připadala jsem si dospělá:-) A taky když jsem pochopila, že ne já, ale poušť skupiny vede. Že můj úkol je lidi přivést a opečovat a pomoct jim rozpomenout se na “jazyk světa”, mytopoetický jazyk imaginace, znamení, rituálů, hudby a pohybu, aby s ní mohli komunikovat a otevřeli se jejímu vedení.

Těch AHA momentů bylo za ta léta tolik, že by to bylo na román…

Kdybys měl/a ve třech větách shrnout Saharskou pouť, bylo by to…

Pouť pro mě má jednoduchou, léčivou opravdovost: spaní na zemi pod hvězdami, sezení v kruhu u ohně, jedení z jedné misky, pěší putování, rytmus dne daný východem a západem slunce, absence technologií a vymožeností moderního světa…

Sahara má v mé zkušenosti léčivou moc: dotkne se každého, kdo k ní s otevřenou myslí a srdcem přijde. Vytahuje stará zranění, stud a strach a pomáhá je léčit, otevírá studnice radosti a živosti, je plátnem na kterém se zrcadlí odpovědi na naše nejhlubší otázky…

Pouť umožňuje zažít sílu patření ke světu přírody i lidí, pocit pospolitosti a léčivou moc a moudrost kruhu. A to je v našem odděleném, individualistickém světě opravdová výživa pro hladovějící duši.