Sahara mi dala sílu a pokoru

V sérii Saharské příběhování sdílejí průvodci a poutníci své zážitky a příběhy z Putování Saharou. Dnes vám přinášíme příběh poutnice Evy Martišové.

Když jsem odjížděla začátkem března na pouť, vision quest Saharou, cítila jsem rozechvělé srdce a trochu nervozitu, co mi může toto místo plné písku a „smrti bez vody“ přinést… Alespoň takové jsem měla představy o poušti.

Sahara mi při putování ukázala mnoho pokladů. Tolik života, lásky, co je v ní ukryto, plno nádherných luk plných květů s omamnou a nepopsatelnou vůní, rozkvetlých keřů, kopuli s milióny hvězd a spousty živých tvorů od skarabeů, škorpionů, až po stopy pouštních lišek a šakalů v neskutečném souladu s ní.

Sahara mi ukázala i mnoho mých pokladů uvnitř sama sebe, které jsem předtím neviděla anebo nechtěla vidět. Její vlídná syrovost a otevřenost až na dřeň mě pustila k sobě samé, mému tělu, srdci až k hloubce duše. Ukázala mi zrcadlo, umožnila setkání tváří tvář s mým drakem i andělem a přijala do svých dun s vlídnou náručí, při putování nekonečnem písku v každém kroku pronikala hlouběji do všech komnat ve mě. Ucítila jsem v sobě velkou důvěru a víru v sebe samu, skrze moře slz, bolest v srdci, lásku i oceán smíchu. Probudila mou pouštní vílu s křídly anděla.

Sahara mi dala sílu a pokoru, abych si uvědomila, co už ve svém životě nechci! Rozloučila jsem se a cítím už „Ne“ popírání svých pudů, „Ne“ dělat se pro muže a vztahy „lepší“, nebýt tak skromná vůči svým schopnostem a darům, které skrze mě proudí. Pustím vše, co chce žít i zemřít „ven“ a dala mi sílu zbořit na svém sólu hradbu, kterou jsem si kolem svého srdce za ta léta postavila.

Sahara mi dala víru a vědomí skutečnosti, že všechny mé stopy „poutníka“, vycházející z mého srdce, stopy vycházející z hloubky mé duše, které v písku s každým fouknutím větru mizely…ve mě, v nás a pro nás navždy zůstávají. Jak moc blízko jsou u sebe život a smrt, nekonečný prostor, láska, přítomnost a zároveň lehkost pomíjivosti, aby se vytvořil prostor pro vše nové.

Celou pouť jsem vnímala velmi bezpečně, láskyplně a požehnaně i díky skvělému průvodci Ahmedovi, beduínovi, co se v poušti narodil a pouští se snad i stal, i dalším beduínům, kteří nám připravovali speciality místní kuchyně a starali se o naše blaho i s velbloudy.

Díky Sahaře jsem potkala spoustu nádherných lidí „spolupoutníků“ i kouzelných bytostí, promlouvala s větrem, který šeptal „jen buď a dýchej“, přírodou, keři, Sluncem, pískem a vším živým…přátelé, ano, SAHARA mluví…

Jsem moc šťastná a hluboce vděčná, že jsem tuto pouť mohla projít s nádhernými a citlivými průvodci Bohdanou Kabátovou a Martinem Černohorským a dalšími 13ti poutníky, kterým tímto celou svou bytostí děkuji, děkuji a Saharo děkuji.