Pohled zpět na moje proměny mi přinesl úsměv na rtech, vlny studu i slzy dojetí. Docela zajímavý cvičení: projít svoje fotky, podívat se na účesy, co jsem nosila a jak odráží to, co jsem v té době vědomě či nevědomě řešila. V živelném rozhovoru se Světlanou Čiberovou jsme si povídaly o strachu, zranitelnosti, odvaze, touze, svádění, dospívání i domácích porodech. Může vás inspirovat k retrospekci...
Je mi jasné, že každé partnerství prochází krizemi, vzestupy i pády, obdobími zamilovanosti, lásky, samozřejmé obyčejnosti, frustrace i zoufalství. Období těhotenství a prvních let mateřství je ale úplně speciální hra. Teď se po dvou dětech a pěti letech, kdy jsem byla těhotná, rodila a kojila dvě děti, zrovna vynořuju a docela koukám, co všechno jsem zvládla. Proč je to tak náročné pro...
“Hákuj a buď věrnej”, vypadlo ze mě onehdy o půlnoci v koupelně na manželovu otázku “Co odě mě vlastně chceš?” Uznávám, že je to jiný, než když jsme se do sebe zamilovali. To jsem říkala: “Miluj moji čarodějnost, nech mě roztáhnout křídla, a miluj se se mnou…“ Nojo, dvě malý děti, firma…a čtyřicítka na krku 🙂 Tak mě to inspirovalo k sestavení malého...
Já si to představuju tak, že se naše duše sešly spolu někde na kafi a povídaly si: “Hele já mám dojem, že už to stačilo. Že ta moje už je fakt ready, aby začala žít to, co cítí. Už mě ty její výmluvy nebaví.” “Jojo, ten můj se to teď snažil přebít novou prací a milenkou, ale nejde...
Ty moje děti jsou tak sladký a já jsem taková MEGERA! Ano, i na mě karanténa dopadá. Jsem den po dni sama doma se svýma dvěma malýma dětma. Jsou okamžiky, kdy jsem trpělivá, vědomá, montessori maminka, a jsou okamžiky, kdy jsem saň, co ječí na děti. Proč? Jsem s nimi sama doma bez možnosti jít mezi jiné maminky a jiné děti a pozornost...
Mateřství je hluboce transformativní prožitek. Mění úplně všechno. Tělo, mysl, hodnoty, partnerství, sexualitu, priority. Zároveň otevírá srdce obrovské lásce a zároveň vytahuje všechny stíny: vztek, strach, frustraci, selhání… Otevírá pandořinu skříňku našeho vlastního raného dětství a všeh,o co se nám stalo a nedostalo, když jsme byly miminka. Všechny strachy, stíny a selhání našich maminek, které kopírujeme, nebo se vůči...
Je zajímavé, jak některé věci jsou tak jasně vidět zpětně a když se dějí, je těžké je chápat. Třeba transformace. Přichází nečekaně a spouští ji něco, co jsme si neobjednali. Tedy alespoň ne vědomě. U někoho to může být vyhazov z práce, rozchod, nemoc, nebo úraz. U mě to byla láska. Bill Plotkin o tom ve své knize Příroda a lidská duše,...
Na začátku letošního roku jsme se v kruhu saharských průvodců nadchli pro novou představu. Představu poutě, na které budeme provázet poprvé všichni tři – Martin, Tereza a Bohdana. Představu poutě, jejíž součástí budou i děti Terezy a Martina. Ta představa nám připadala jako úžasný další krok. Měli jsme pocit, že je ten správný čas a že vše – naše touhy, potřeby,...
„Jsem těhotná!“ vkrádalo se do mého rozechvělého srdce tušení… Bylo mi napjatě a bolavo jako před menstruací, ale ta stále nepřicházela. Začalo se mi hlavou honit spousta myšlenek a v těle vířit spousta emocí. Nadšení, že bych mohla mít vytoužené děťátko; strach, že nejsem dost připravená; panika, že budu muset být finančně závislá na muži; rozechvění, že bych opravdu...
Většinou, když něco chci dělat, dělám to pořádně. Stavím se výzvám, absolvuji je a ještě mi to dělá dobře. Vrcholový sport, vedení firmy, Ironman, ú-spěch… Prošel jsem za svých dvaačtyřicet let mnoho výzev a většinou mi u nich byla hodně platná vůle, síla, a další tak ceněné vlastnosti, které jsem jako správný muž měl. Najednou mě život vyzval do oblastí a sfér,...
Stačí zadat e-mail a získáš torničku inspirace, příběhů, zkušeností i tipů přímo do tvého mailu.
