Nechat staré zemřít a věřit v nové

Dnes je to přesně měsíc, co jsem zažívala nejintenzivnější tři dny období karantény. Od brzkého rána do pozdní noci jsem seděla s telefonem na uchu a notebookem v klíně. Volala, domlouvala, zařizovala, prosila, kombinovala, hledala možnosti, plánovala, informovala zainteresované strany a zajišťovala potřebné dokumenty. 8 mužů bylo v poušti a potřebovali se dostat domů i přes skutečnost, že byly uzavřené hranice (jak v Tunisu, tak ty naše). A já se rozhodla, že budu věřit svému neodbytnému pocitu, že zkrátka vycestují i přesto, že se to zdá být nemožné a dělala pro to všechno, co bylo v mých silách.

Pak nastal den D. V telefonu mi přistála zpráva s fotkou vysmátých, opálených a zarostlých obličejů z letiště v Tunisu. Vyšlo to…!

Rozplakala jsem se a nechala téct slzy proudem. Bylo v nich všechno. Radost, štěstí, láska, únava, i obrovská úleva. Spadla ze mě tíha úkolu, který jsem na sebe dobrovolně vzala. A s výdechem, slzami a narůstajícím pocitem uvolnění jsem začala získávat potřebný odstup. Z uvědomění, která přišla, bylo jedno velmi zřetelné a silné. Když se rozhodnu, zvládnu cokoliv. A když něčemu věřím, nic mě nezastaví. Netušila jsem, jak důležité pro mě brzy bude se rozhodnout a věřit.

Střih…

Uběhlo jen několik málo dnů a spolumajitel naší firmy, Martin Černohorský, začal po svém návratu z pouště klást otázky na tělo. Přiznávám, vstup muže a silné mužské energie do naší ženské bubliny, ve které jsme 40 dní tvořivě plynuly, byl jako rána z čistého nebe. Přiznávám, že to bylo potřeba. A přiznávám, že jsem to nakonec uvítala i ocenila.

Na přetřes přišly naše původní plány workshopů na jarní a letní sezónu, cenová politika, stejně jako to, co kdo z nás chce doopravdy dál dělat a kam nás v současné situaci naše duše volají. Hluboce jsem věřila, že pravda každého z nás je tou správnou cestou. Měla jsem však vztek a byla zoufalá zároveň. Plánovaný roční cyklus Sebevědomá žena, moje vlajková loď, která se měla v květnu rozběhnout, najednou nedávala smysl. Načasováním, ani finančně. Dívala jsem se na to, jak se ve mě moje původní vize rozpadá a já to nemůžu zastavit. Při dalším rozhovoru s Martinem a Terezou jsem se rozhodla sdílet, že se mi proměnily priority, vyhasl ve mě plamen a Sebevědomá žena se nebude konat. Nechala jsem ji v sobě zemřít a začala truchlit.

Střih…

Když vyšel Martinův článek o vnímání vlastní hodnoty ve vztahu k finanční odměně za práci, silně se mnou zarezonoval. Od jeho přečtení mi na mysl neustále přicházela Sebevědomá žena a otazník, zda je doopravdy konec. Vydala jsem se do lesa pevně rozhodnutá prozkoumat a pocítit s podporou mystéria, co se ve mě skutečně odehrává a co je mojí pravdou. Ostatně, dělávám to vždy, když hledám odpovědi na své otázky…

Nejsem připravená dnes popsat celou svou cestu. Byla hluboká a velmi intimní. O jedno místo bych se však s vámi podělila ráda. Hluboko v lese upoutal mou pozornost splav, přes jehož okraj protékala řeka v několika oddělených proudech. Viděla jsem v nich paralelu k životním oblastem, kterým je z mého pohledu klíčové věnovat vědomou pozornost, chci-li žít smysluplný a naplněný život. Srdce mi poskočilo radostí a do očí se mi vehnaly slzy dojetí. “Vítej zpět,” napadlo mě. Ty oblasti byly jednotlivými tématy přerozeného ročního cyklu Sebevědomá žena

Vše pak do sebe začalo rychle zapadat. Domů jsem se vracela plná síly, odhodlání, s jasnou představou o tom, jak program přeskládám a rozhodnutá, že se zkrátka bude konat, děj se co děj. Postačil krátký rozhovor s Martinem, který je v ročním cyklu mým spoluprůvodcem, abychom udělali ostatní potřebná rozhodnutí. Snížili jsme cenu, rozložili ji na splátky, doplnili termíny a co nejvíce zpřístupnili Sebevědomou ženu ve světle stávající společenské situace.

Dnes, s odstupem jen několika málo dní, cítím vděčnost a radost. Vděčnost za to, že mám odvahu nechávat zemřít to, co se už nechce v mém životě dít, abych udělala prostor pro to nové, co má přijít. Vděčnost za to, že jsem se naučila důvěřovat hlasu, který mě vede na mé cestě životem a že hluboce věřím, že jeho vedení je pro mě to nejlepší možné. A radost? Tu mám z toho, že se znovuzrodila Sebevědomá žena, která je mou srdcovou záležitostí. Podívejte se na podrobnosti, o čem tento roční program je. A pokud vás osloví, budu se těšit , že se na něm s vámi potkám 🙂

Bohdana Kabátová
Jsem máma dvou dětí a průvodkyně krajinami duše na plný úvazek. Miluji přírodu, tanec, zpěv a jakoukoliv formu tvoření. Ráda sdílím svou životní cestu a zkušenosti a naslouchám příběhům druhých.

V SoulAdventure mimo jiné tvořím projekt Sebevědomá žena a sérii "Z deníku sebevědomé ženy". Tvořím jej pro sebe, stejně jako pro vás, kdo ho sledujete nebo čtete. Tvořím jej pro všechny ženy, které si myslí, že nejsou dost. Dost dobé mámy, dcery, partnerky, milenky, manažerky, dost krásné, dost zajímavé… Tvořím jej proto, aby sebevědomí dostalo šanci stát se dostupným a my dokázaly vnímat a cítit, že ho není potřeba hledat, protože už sebevědomé jsme.

Jedinečný roční transformační program pro ženy

Dotkni se své ženské esence a projdi vnitřní proměnou

Začínáme už 13. srpna!