Rok s coronou – 22 otázek, které stojí za to si položit

Je obyčejný den. Pracuji, děti se vedle učí v rámci distanční výuky, venku se objevují první známky jara. Kouknu z okna a vidím uklízečku ve škole naproti, jak umývá okna prázdných tříd.

Počkat… Ten obraz je mi povědomý!
Stejně tomu přece bylo před rokem, dokonce téměř na den přesně. Stejný měsíc, stejný výhled, stejná uklízečka, stejně prázdná škola, děti učící se doma, lockdown. Je to jako deja vu. Smyčka se uzavírá, napadá mě.

Není sice konec roku, ale jeden cyklus 12 kalendářních měsíců právě teď končí. Končí rok s fenoménem zvaným koronavirus. A mám neodbytný pocit, že není náhoda, že končí stejně, jak začal.

Tenhle obraz, tohle deja vu, mě přivedlo k ohlédnutí se zpět. Okolnosti se zdají být na první pohled nezměněné. Ale co já? Proměnilo mě posledních 12 měsíců? A jak? 

Pocitově se cítím být jiná. Ale abych svému pocitu dala jasnější kontury (jsem od přírody zvídavá bytost), sedla jsem si se šálkem čaje ke svému deníku a položila si několik otázek. Některé odpovědi mě překvapily, některé potěšily, nad některými jsem sebekriticky pozvedla obočí, jiné mě pobavily.

Co jsem zjistila? Tak třeba…
… potěšilo mě, že mám fakt skvělou SEBEDISCIPLÍNU, která mě drží v náročných chvílích nad vodou. Když je to potřeba, dokážu si díky ní nastavit denní režim, sepisovat úkoly a ty plnit, pečovat o svou kondici a zdraví.
…pozvednuté obočí a mírný tik v oku mi přivodilo uvědomění, že když někde zahlídnu svůj odraz obličeje s nasazenou rouškou, umí mi proběhnout hlavou, že mi to v ní sluší. Uááááááá! Jako znamení SEBEPŘIJETÍ dobrý, ale mrazí mě při pomyšlení, jak mi tenhle neobvyklý “módní doplněk” začal zalézat pod kůži a tvářit se jako přijatelný status quo. Zapsala jsem si v duchu poznámku pod čarou, že tenhle počínající návyk změním a budu si připomínat, že úsměv, který je VIDĚT, mi sluší mnohem víc.
…překvapila mě moje ODVAHA. V létě jsem se rozhodla, že si postavím vlastní jurtu. Což by samo o sobě mohlo být nezajímavé, kdybych ovšem nebyla konzervativní spořilka a nerozhodla se tak ve fázi podnikání, kdy moje příjmy nepokrývaly všechny mé životní náklady. Jo a taky jsem začala veřejně sdílet některé části svého životního příběhu, které nemusí být líbivé a já na ně nejsem zrovna pyšná, ale patří ke mně a jsem díky nim tam, kde dnes jsem!
…pobavila mě vzpomínka na mé tři dny v módu Wonder Woman. To bylo vloni koncem března, když jsem zařizovala návrat skupiny mužů ze Sahary v době, kdy byly uzavřené všechny hranice, včetně vzdušného prostoru. Když nám chlapi volali ze Ženevy, že v pořádku přistáli, pustili je z letiště do připraveného mikrobusu a míří přes Německo do Čech, vyskočila jsem s rukama zvednutýma nad hlavou a vítězně zakřičela “YES!!!!”. Já se fakt cítila jako superhrdinka! A díky této zkušenosti vím, že když se opravdu rozhodnu, dokážu téměř cokoliv.

Mohla bych v líčení mých odpovědí pokračovat, ale tenhle článek nemá být jen o mně. Ráda bych, aby byl i o vás a vaší cestě proměny během tohoto neobvyklého roku s koronavirem 😉 Pojďte se ohlédnout zpět a zjistit, co vám uplynulých 12 měsíců přineslo. Toho dobrého i toho méně líbivého…

Všechny otázky, které jsem si položila, jsem sepsala do dokumentu, který si stačí stáhnout, vytisknout a pak už se s ním můžete vydat na výpravu do svého nitra. Uvidíte, že to bude zábava! Soubor s otázkami získáte tady >>>

Dovolím si jedno doporučení na závěr. Buďte k sobě ve svých odpovědích upřímní a brutálně pravdiví. Pak je totiž šance, že se o sobě dozvíte něco zajímavého a třeba i něco nového 🙂

S láskou,
Bohdana