Řešíme je všichni a pořád. V partnerství, s dětmi, s rodiči (byť jsme dávno dospělí), s kolegy v práci, se sousedy. A taky v narvané tramvaji, když nám někdo funí za krkem, nebo ve frontě u pokladny, když nás někdo předběhne. O čem je řeč? O našich osobních hranicích. Jsou podstatnou a neodmyslitelnou součástí našeho života. A z mé zkušenosti i z praxe průvodkyně si dovolím tvrdit, že schopnost...
Každá náročná životní situace se dá prožívat minimálně dvojím způsobem. Můžeme se utápět v sebelítosti, naštvání, bezmoci a jiných nepříjemných pocitech, nebo se zaměřit na to, v čem nás daná situace obohacuje a čemu nás učí. Shodou okolností a díky plánovanému zákroku mě život připoutal na pár dní na lůžko. A protože mi toto období nabízí velké lekce, které vnímám, že mohou rezonovat i s...
V pubertě jsem měla pořádnou pifku na mámu. Měla jsem za to, že mi dala fakt pitomé jméno. Kluci na diskotékách totiž měli problém si ho zapamatovat a já měla pocit, že mi to máma udělala naschvál. Z téhle své mladické nevědomosti a naivity jsem už vyrostla. Příběh s mým jménem si však žil a dál žije svým vlastním, pro mě hodně poučným...
Kdysi jsem měla sen, který jsem se prvních 40 let mého života snažila naplnit. Mohl by nést název “obraz správné ženy”. Upřímně, vůbec jsem si neuvědomovala, že jsem o něho svou sebeprezentací, navazováním vztahů a v podstatě vším, co a jak jsem v životě dělala, usilovala. Tahleta moje správná žena je ve svém životě spokojená, má skvělou práci, která...
Moje máma dělá tu nejlepší uzenou polévku na světě. Kouzlo spočívá v gałuszkach (rozuměj houskách), které k polévce smaží. Jsou neodolatelné! Před pár dny jsem mámu zpovídala, jak housky dělá. Po našem rozhovoru mi později přistála ve zprávě fotka s receptem a dovětkem „originál psaný tátovou rukou“. V tu chvíli se se mnou zatočil svět. Housky nabyly hlubšího významu a já vím, že...
Je obyčejný den. Pracuji, děti se vedle učí v rámci distanční výuky, venku se objevují první známky jara. Kouknu z okna a vidím uklízečku ve škole naproti, jak umývá okna prázdných tříd. Počkat… Ten obraz je mi povědomý! Stejně tomu přece bylo před rokem, dokonce téměř na den přesně. Stejný měsíc, stejný výhled, stejná uklízečka, stejně prázdná škola, děti...
Když mě před časem oslovila Světlana Čiberová s žádostí o rozhovor a sdílení životního příběhu optikou mých vlasů, tušila jsem, že to bude zajímavý a podnětný výlet do mého nitra. Co všechno jsem si však dokázala skrze své různé minulé podoby zvědomit, mě překvapilo. Tenhle rozhovor mě vážně bavil. A tak není divu, že jsem na sebe prozradila i pár věcí, o kterých jsem...
Ještě před 10 dny jsem byla skálopevně přesvědčená, že v tuto dobu budu se skupinou žen na cestě do Vídně na letiště a do Saharské pouště. S nabalenou krosnou, s letenkou, negativním kovidovým testem a povoleními pro vstup do Tuniska v ruce a se slunečními brýlemi v příručním zavazadle. Místo toho sedím doma, píšu tento článek a občas zabloudím pohledem do rohu pokoje, kde leží malá hromádka věcí nachystaná...
“Slyším dobře, že když je ti konečně dobře a nic neřešíš, tak je ti to podezřelé?” zeptal se mě jednou kamarád při jednom z našich rozhovorů. Moje odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. “Jo, je! Víš, to co umím a znám, je se bát. Mít strach, v tom jsem přeborník! Jsem skvělá v pochybování o sobě sama. Taky umím být rozbitá, prožívat...
“Odpojit se a necítit je někdy snazší,” honí se mi hlavou ve chvíli, kdy jsem se přistihla, že přesně to jsem teď pár dnů dělala. Nebylo to poprvé a nedělám si iluze, že by to bylo naposledy. Ano. Někdy se odpojuji od sebe sama a svého prožívání, abych nemusela cítit to těžké a bolavé, co se dere na povrch –...
Stačí zadat e-mail a získáš torničku inspirace, příběhů, zkušeností i tipů přímo do tvého mailu.
