Sahara jako nejbezpečnější místo na světě

V sérii Saharské příběhování sdílejí průvodci a poutníci své zážitky a příběhy z Putování Saharou. Na otázky tentokrát odpovídá Martin Černohorský.

Čím tě Sahara překvapila?

Má první cesta byla prostoupena velkou nervozitou. Poušť na mě začala mluvit hned po společném obědě s Terezou Kalinovou (nyní Černohorskou), což jsem do té doby neznal. Byl jsem zvyklý na komunikaci s lidmi, ale že by na mě mluvil měsíc, kámen, strom nebo poušť, jsem zažil dříve jen v náznacích. Najednou byla všude. Kam jsem se podíval, tam byl obrázek pouště. Když jsem se na chvíli zastavil, v hlavě se mi ozvalo: “Už na tebe čekám”. Volala mě, silně, intenzivně.

První silný okamžik jsem zažil již na hranicích ČR s Německem. Dle rady průvodkyně jsem se nadechl, zavřel oči a vědomě překročil hranice ČR. Najednou cvak a byl klid. Uvnitř mě najednou klid. Klid jako nikdy předtím. Jako by vše, co jsem doposud řešil, přemýšlel o tom, bylo pryč. Zůstalo za mnou. Hluboký klid.

Druhé velké překvapení mě čekalo při tělesném kontaktu se Saharou. Vjeli jsme Jeepem do pouště. Najednou jsme zastavili, vylezli ven a prý “jděte se přivítat s pouští”. A uvnitř mě: Jak jako? Co je to za blbost? To jsem se zas vydal na výlet. Kam jsi to Martine zase vlezl??

No co, mrknu, co se bude dít. Zouvám boty, strkám bosé nohy do písku a najednou zase cvak. Bezpečí. Cítím ho. Z ničeho nic. Takhle bezpečně jsem se nikdy necítil. A zase ten šotek. Co když tady umřeš? A odpověď hned. I když tady umřu, je to nejbezpečnější věc, co mohu udělat. Cítím to, ne v hlavě, ale jakoby celou bytostí. V kostech, svalech, v kůži, hlavou, srdcem. Prostě to vím. Bez pochyb. Je to tak jasné. Ta hloubka pravdy je až ohromující.

A takhle to pokračovalo celých 14 dní a pokračuje i v mé roli průvodce. Sahara mě překvapuje a obdarovává stále.

Co ti Sahara a pobyt v ní daly?

Hlubší pochopení sebe sama a světa.

Hlubokou pokoru spojenou s láskou. Dříve má pokora vyvěrala spíše ze strachu.

Vyšší schopnost autenticity a přijetí sebe sama. Snížení snahy být přijímaný okolím.

Čirou radost ze života.

Moji manželku.

Co ti Sahara a pobyt v ní vzaly?

Vlastně jsem na určité úrovni přišel o vše. O vše, co jsem si tou dobou myslel, že je skutečné, na čem stála má identita, můj svět. Byl jsem vyzván sám sebe odevzdat poušti, abych konečně mohl potkat toho, koho jsem celý dosavadní život hledal. Sebe. Pocit osamělosti se najednou změnil v samotu. Když jsem o samotě, už se necítím osamělý. Jsem tam přeci “já”. To sebe jsem se celý život bál a zároveň toužil potkat.

Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek?

Přímá komunikace s Bohem.

Kdybys měl ve třech větách shrnout Saharskou pouť, byla by to…

Cesta k sobě. Ke své duši. Ke své podstatě. K Bohu, k bohu uvnitř mě.

Jak zní tvá konfirmace z pouště?

Miluj a zpívej.